Akce
… a jak si vybrat úroveň
Šíří se tady takový nešvar, který nás docela mrzí. Rozhodně to není jen pražská záležitost a asi ani česká, ale my Češi jsme na to docela přeborníci.
Lidé často nedodržují úrovně, které organizátoři předepisují v popisech úrovní, a hlásí se na úrovně vyšší, než kam by podle svých zkušeností a popisu úrovní měli.
Organizátor typicky pro danou úroveň předepisuje, že každý, kdo se na ni hlásí, má mít nějaké schopnosti a že by měl mít navíc určitý počet bodů nějaké divize získané ze soutěží. Pokud tato pravidla z jakéhokoliv důvodu nesplňuji a chci se dostat do vyšší úrovně, pak na většině akcí bývá tzv. Audition, které by si mělo umět (a v praxi docela dobře umí) poradit s lidmi, kteří z pravidel stanovených organizátory tvoří výjimky. Takoví lidé samozřejmě existují, ať už proto, že ne všichni máme stejné vstupní podmínky a tím pádem člověk, který WCS tancuje půl roku, může být výrazně zkušenější než člověk, který WCS tancuje 3 roky, nebo proto, že ne každý, kdo WCS tančí také soutěží. Při Audition si zatančíme s dalšími lidmi, kteří se chtějí dostat do stejné úrovně jako my, a lektoři pak určí, pro koho je daná úroveň vhodná.
Nepomohlo Audition? Nevadí, akce mívají také tzv. Crying office, kde si člověk většinou zatancuje přímo s jedním z lektorů, a tím pádem dojde k nejlepšímu možnému posouzení schopností nejen „zvenku“, ale také „zevnitř z páru“. Pokud vás stresují Auditions, nebo nesoutěžíte, a proto jste podali nižší výkon, než si myslíte, že zvládnete, pak je tu tohle řešení právě pro vás. Ano, někdy to umí být nepříjemné a člověk musí trochu překročit vlastní stín. Na Audition vstát ráno po preparty, brr, a kvůli Crying office za lektory vyrazit znova. Stresuje vás Crying office úplně stejně jako Auditions, nebo vám vadí, že na vás někdo kouká? I to nás ale může něco naučit. Právě tohle také často bývá schované v popisu úrovní pod větou „dokážu si zatancovat s kýmkoliv bez ohledu na jeho úroveň a situaci“.
Dobře, pokud se rozhodnu, že pro mě pravidla neplatí, protože tam, kde WCS tancuji, patřím do nejvyšší úrovně, která už mi beztak nic nedává nebo tancuji už věky. A na soutěži jsem se neumístil/a úplně tak, jak jsem si myslel/a, že bych měl/a… pak je chyba nepochybně v popisu úrovní, že?
Bylo by podle nás dobré mít trochu důvěry v organizátory akce a profesionální páry, které na akci učí. Možná sice není stoprocentní pravdou, že v každém ohledu vědí, co je pro každého z nás nejlepší, zcela jistě ale umí kriticky zhodnotit schopnosti a taneční zkušenosti zvenku lépe, než to dokážeme sami zevnitř.
To, že se o svém rozhodnutí přihlásím na úroveň, kam nepatřím, může v konečném důsledku znamenat, že člověk, který by do ní patřit měl a přes Audition by prošel, se do dané úrovně nedostane třeba proto, že už v ní není místo. Tahle situace je pak krajně nespravedlivá k lidem, kteří daná pravidla dodržují. V jiném případě to sice nikoho „místo na jeho úrovni stát nebude“, ale za to budete v dané úrovni pravděpodobně jedním z těch, u kterého si ostatní budou říkat „ach jo, už mi to skoro funguje a teď se zase dostanu k někomu, s kým to nepůjde“. Sobě i ostatním tímhle můžeme kazit zážitek z jinak pěkné akce, a to je škoda.
Přistupujme prosím k úrovním, ať už na akcích, nebo kdekoliv jinde trochu s pokorou. Každý workshop nám má co dát a možná, když tuhle myšlenku přijmeme a budeme se už po dvacáté učit stejnou figuru, tak třeba uvidíme, že cílem lektorů často není naučit nás konkrétní figuru, ale koncept, který je v ní obsažený a který jsme se možná zatím nepobrali prostě proto, že se ženeme za novými figurami.